KošíkKošík je prázdný
Lupa

ByLuci bloguje: Jak nenaštvat těhotnou ženu?

ByLuci bloguje: Jak nenaštvat těhotnou ženu?

Těhotenství je prý nejkrásnější období života. Pche, to tak!

Oteklé nohy, křečové žíly, bolesti zad, vlezlé otázky, nevyžádané rady, pálení žáhy, nemožnost spát v jaké poloze se vám zachce, cítíte se jako vzducholoď… A zničehonic se o vás začnou intenzivně zajímat lidé z vašeho okolí, kteří se chovají, jakoby s vámi celé roky byli nejlepší kamarádi a jakoby jim záleželo čistě na vašem blahu.

 

Ano, samozřejmě. Existují ženy, které těhotenství vnímají jako požehnaný stav. Cítí se jako bohyně a milá pozornost se jím líbí, a to je naprosto úžasné! Ale v běžné konverzaci se často zapomíná na to, že některé ženy si těhotenství prostě moc neužívají… A to z mnoha dobrých důvodů! Pojďme si tedy teď říct, co těhotným ženám neříkat a nedělat, abyste jim to zprotivili co možná nejmíň. :-)

 

ZAPIŠTE SI ZA UŠI

TĚHOTENSKÉ BŘÍŠKO JE TOTÁLNÍ NO-GO ZÓNA!

Na bříško se nesahá. Aspoň ne bez dovolení. Břicho těhotné ženy není veřejným majetkem a v jeho případě (a vlastně v žádném jiném) rozhodně neplatí oblíbené „kde je vyšpulíno, tam je dovolíno“!

Nemůžete jen tak přijít k těhotné ženě a začít jí hladit břicho jenom proto, že chcete. Ženě, která těhotná není, byste to neudělali. Muži, se kterým se zdravíte, byste to neudělali. Nikomu byste nesáhli na břicho jen tak (a nezáleží ani na tom, jestli máte na bříška fetiš). Tak proč to těhule zažívají dennodenně? 

Těhotenské bříško ženy často vnímají jako dost intimní partii. Představte si, jaké by to bylo, kdyby vám při příchodu do  místnosti najednou každý začal sahat mezi nohy. Nic moc, že jo?

Pohladit bříško je v pohodě – POKUD SE ZEPTÁTE. Nikdy jindy to v pohodě není. A chce to taky soudnost. Proč byste měli sahat na břicho ženě, kterou jste právě poznali, nebo se kterou jste se na střední neměli vůbec rádi?

 

MIMINKO NENÍ „TO“ 

„Kdy se TO narodí?“

„Jak se TO bude jmenovat?“

Miminko není TO. Miminko je lidská bytost, i když ho zatím nevidíte a i když zatím nevíte, jestli se narodí holčička nebo chlapeček. Ideální samozřejmě je, pokud už víte, jak se bude miminko jmenovat a oslovovat ho jeho jménem, ale pokud tomu tak není, jednoduše se zeptejte, jak si to nastávající rodiče přejí. Třeba vám řeknou, že jim oslovení „to“ nevadí. Třeba vám řeknou, že preferují oslovení „miminko, mimčo, mrňous“ a „stvůřička a vetřelec“ je už příliš – a nebo naopak. Každý to holt máme jinak a jako v každé životní situaci se vyplatí pamatovat si, že komunikace je základ a stokrát lepší se zeptat a být 5 minut za blbce, než se nezeptat a být za blbce celý život! :-) 

 

NASTÁVAJÍCÍ MAMINKA MÁ TAKY SVOJE JMÉNO 

Třeba Jarmila. Nebo Kateřina. Nebo Adéla. Nebo Muriel. Každá žena má své jméno, ať už je nebo není těhotná. Netřeba ji oslovovat „mamko, mamčo, maminko, mamino, slone“. 

 

„TAK CO, UŽ RODÍŠ?“ 

Tak zaprvé – odpovídat na tuhle otázku 3x denně už měsíc před termínem porodu je otravné samo o sobě. Proč máte pocit, že máte výsostné právo to vědět jako první?

Navíc ženu přivádíte do stresu, že už by vlastně asi fakt měla každou chvíli rodit a jakmile termín porodu přesáhne byť jen o jeden den, už nervózně kouká do kalendáře a děsí se, aby náhodou nemusela rodit dítě s hlavou velikosti obřího melounu nebo aby se miminku něco nestalo. A dost možná ji tyhle věčné otázky postrčí k tomu, aby snáz podlehla tlaku na umělé vyvolávání porodu, i když to vůbec není třeba.

 

Malé vzdělávací okénko: Lékaři počítají termín porodu od poslední menstruace. Počítají však s tím, že každý cyklus trvá 28 dní a ovulace přichází 14. den cyklu. Pokud má ale žena cykly dlouhé třeba 40 dní, ovulace přichází později a tak rázem může být termín porodu nesprávně určen klidně o 14 dní dříve než je reálné! A to se vážně nechcete nechat k vyvolávačce dotlačit. :-) Tak to těm ženám zbytečně nekomplikujte. 

 

Porod dítěte je velmi intimní a soukromá záležitost, i když mají lidé často pocit, že těhotenství a výchova dětí je věc veřejná. Rodiče nemají povinnost vás všechny informovat SMSkou, že „už je to tady!“. 

 

A BUDE TO KLUK NEBO HOLKA? A JAK SE BUDE JMENOVAT? NECHCETE HO POJMENOVAT SPYTIHNĚV, PO MÝM PRASTRÝCI Z PRAOTCOVY STRANY?

Opravdu záleží na tom, jestli se narodí holka nebo kluk? Brečet i kadit budou stejně, tak co na tom!

Když se vrátíme k bodu číslo 2, zdá se logické, že chcete vědět, zda už rodiče mají vybrané jméno. Ale je to tak evergreen otázka, že po pár týdnech už z ní rodičům musí startovat tiky v oku, rtu i malíčku na noze. A obzvlášť, pokud se jich ptá každý jouda, co jde zrovna okolo.

 

OBECNĚ JSOU PROSTĚ DIVNÝ A NEVHODNÝ OTÁZKY… DIVNÝ A NEVHODNÝ 

„Bylo TO chtěný?“

„A kolik už jsi přibrala?“ (Ptát se na váhu je divný vždycky. Pokud zrovna nejste u doktora. A i tam to má svoje meze.)

„A jíš taky ty kyselý okurky?“

„A už plánujete druhý / čtvrtý / patnáctý?“

„Cože, vy už čekáte osmý? A už plánujete i devátý?!“

„Cože, vy už nechcete další?“

„A nebojíš se, že z tebe vypadne?“

„A s kym ho čekáš? Je TO fakt Petrovo?“

„A to byla jako nehoda?“

„A to se toho nebojíš? Já  myslím, že se na mámu moc nehodíš.“

 

DIVNÝ A NEVHODNÝ POZNÁMKY JSOU DIVNÝ A NEVHODNÝ ÚPLNĚ STEJNĚ, JAKO DIVNÝ A NEVHODNÝ OTÁZKY 

„Ty jo, ty máš břicho jako balón!“

„Ty jo, ty máš ale malý bříško. Roste miminko vůbec?“

„Spi, dokud můžeš. Pak už to nepůjde.“

„Ty se bojíš porodu? To jsi ještě nikdy nezažila kopanec do koulí.“

„Rodit do vany jo? To jsou výmysly. Porod jsme přežily všechny, tak nevím, co z toho děláš takovou vědu.“


A CO TEDA ŘÍKAT?

Když se teda podle tohohle článku nemám na nic ptát a nic radit, nebude pak ta paní uražená, že se o ní vůbec nezajímám?

Dobrá otázka! A má jednoduchou odpověď. Především záleží na tom, kdo jste. Jestli jste její nejlepší kamarádka a ještě k tomu těhotná, nejspíš spolu v tomto směru najdete společnou řeč a bude to pro vás příjemný a vítaný pokec. Jestli jste sousedka z osmého patra, která ji doteď skoro nepozdravila, tyhle dotěrné otázky prostě nejsou na místě a působí to spíš, jakože se ptáte jen proto, aby řeč nestála a abyste si na to břicho už konečně mohli sáhnout. 

 

Jasně, spousta otázek je asi svým způsobem přirozená a ve své podstatě ani není špatná. Možná máme jaksi zakódováno, že se ptát smíme, nebo je dokonce divný se nezeptat. Ale chápeme se – občas už to prostě může být dost na palici. Takže když už máte plnou hlavu otázek, zeptejte se ze všeho nejdřív na tohle:

 

„Chceš si o tom povídat? Můžu se tě zeptat na pár věcí, nebo už toho máš plný kecky? Mám počkat, až se o tom rozpovídáš sama? Zajímá tě můj názor/zkušenost?“ 

 

Vsadím se, že tímhle každou těhotnou odzbrojíte. Uvidí totiž, že ji nedegradujete jen na vázu nosící v sobě mimino, na kterou si může každý sáhnout a kterou každý může zpovídat. Naopak jí tím dáte najevo, že vás zajímá, jak se cítí a že chcete, aby jí vedle vás bylo příjemně. 

 

Je určitě důležité zmínit, že každá žena to má jinak. Potkáte jich spoustu, které by o těhotenství a miminku nejraději štěbetaly celé hodiny, rády vám všechno řeknou, ukážou vám fotky z ultrazvuku a projedou s vámi celý váš rodokmen, aby se inspirovaly k výběru jména. Zájem okolí považují za naprosto přirozenou a nádhernou součást očekávání a radování se z nového života. Pro takové ženy těhotenství tím nejkrásnějším obdobím skutečně je. Ale to na první pohled nemusíte tak úplně poznat a proto vždy začněte konverzaci otázkou: „Chceš si o tom povídat?“

 

Líbil se vám článek? Máte k němu co říct? Chybí vám v něm nějaké společenské nešvary? Dejte nám vědět třeba na našich sociálních sítích! :-)

 

Zveřejněno 10. 9. 2021