KošíkKošík je prázdný
Lupa

#MatkyMatkám díl jedenáctý: Jarmila

#MatkyMatkám díl jedenáctý: Jarmila

Od rána do večera v práci a v noci nespavost… Měla jsem už toho opravdu dost, přišel tedy čas, kdy láska k mé práci začala uvadat. Naštěstí jsem se hodně rychle vzpamatovala a začala přemýšlet, jakou práci – a především komu – mohu delegovat na jiného člověka.

Došlo mi, že dřív než kohokoliv jiného potřebuji přijmout především nákupčí. Nezvládala jsem totiž objednávat materiál tak často, jak by bylo potřeba a proto se dost často stávalo, že skladové zásoby došly dřív, než jsem vůbec zvládla uskutečnit objednávku na další várku. A zkoumat, zda existuje dodavatel s nižší cenou? Na to už opravdu nezbýval čas. 

 

Po vypsání odpovídajícího inzerátu mi v emailové schránce přistál životopis od Jarmily. Hned po jeho přečtení jsem věděla, že ji chci minimálně poznat, i kdyby z našeho setkání nakonec žádná spolupráce nevznikla.

Jarmila se dostavila na pohovor k nám domů a já od prvního momentu věděla, že je to můj člověk. 

U pohovoru jsem jasně řekla, že nejsem člověk, který by uměl někoho dobře zaučovat a potřebuji tedy do týmu samostatného parťáka. Jarka řekla, že s tím problém nemá a že se vše naučí sama. A hádejte jaká je praxe! :-)  Jarmila mě neustále překvapuje a její přístup k práci je pro mě pořád ještě nezvyklý, jsem za něj však nesmírně ráda. (Doufám, že si to mé holky z dílny nebudou brát nijak osobně, každá je na svém místě nenahraditelná.)

 

Jarce vždy zadám úkol a nejen, že ho zvládne ještě před termínem, ale dostanu vždy něco navíc. Často něco dostanu dokonce aniž bych si o to řekla. Jako příklad můžu uvést naši nedávnou konverzaci v kanceláři. Mluvili jsme o možnostech hypoalergenních výplní do péřových zavinovaček. Jarmila mě odzbrojila tím, kolik informací už stihla zjistit, aniž bychom se na tom spolu předem domlouvaly. Není původně z oboru, ale její vyhledávací schopnosti a hlavně chuť se učit všemu novému – a to nové nám předat – je prostě to, co nám tu chybělo.

I když je tu s námi teprve pár měsíců, a tak nebylo moc času ji poznat, za tu krátkou dobu vím, že je to člověk pokorný, klidný, upřímný, vlídný a hlavně názorově na podobné vlně jako já. 

Je člověkem, se kterým opravdu chcete pracovat. Kdybyste měli příležitost strávit s ní v práci pár dní, neuniklo by Vám – a nejspíš by vás velmi dojalo – že je velmi vnímavá. Stačí, když se jediný den necítíte moc ve své kůži a Jarmila už se ohleduplně zajímá, jestli jste v pořádku. Když s vámi mluví, dívá se vám do očí, a když odcházíte, vždy vzhlédne od počítače a ještě s vámi v rychlosti prohodí pár milých slov. Možná se to zdá jako samozřejmost – a nejspíš to samozřejmost je a v podstatě se pohledu do očí a milých slov dočkáte od kohokoliv – věřte mi ale, že z Jarmily ten upřímný vlídný zájem prostě cítíte a občas máte pocit, že skrz vás vidí jako přes sklo. :-) 

S Jarkou si navíc můžete popovídat o všem možném – filmy, hudba, knihy, strava… O tom všem má přehled, který vám ráda předá. 

 

Jaru moc doufám, že tu s námi budete co nejdéle! Díky Vám roste naše značka tak, jak má. Pomáháte mi uskutečnit si své sny.

 

Jarmila síce děti nemá, i přesto nám však k heslu „matky matkám“ má co říct: 

„Co bych chtěla říci k heslu matky-matkám, respektive v mém případě nematka-matkám? Jestli mi něco funguje s mými synovci a neteřemi, od mala a i nyní, když jsou již dospělí lidé nebo teenageři, je to naslouchání. Můžete naslouchat, i když ještě nemluví, a o to víc, když mluví. A onu důležitost naslouchání bych ráda zdůraznila nejen pro kontakt s dětmi, ale všeobecně.

Často slyším okolo sebe rozhovory, které vlastně žádnými rozhovory nejsou, nýbrž paralelními monology. Každý si povídá to svoje, a tomu druhému nenaslouchá. Nemluvě o aktivním naslouchání, kdy dotazy, hovor a to, co mi ten druhý říká, dál rozvíjím a podporuji ho tak ve vyjádření toho, co mi chce sdělit.

Pak je tu ještě další varianta této situace, kdy nejsou dva monology, ale jeden. Někdo celou dobu mluví a protějšek má šanci říkat pouze asi toto: ‚hm, aha, fakt jo?‘ a za chvíli je z toho tak vyřízený, že radši zmizí.

Tipla bych si, že obě situace budou povědomé každé z nás. Pokud respektujete samy sebe, a ty druhé, se kterými mluvíte, naslouchejte a také chtějte být slyšeny.“

 

Zveřejněno 1. 9. 2021